Rodiče pamětnice měli československé občanství, ale před válkou žili v polském Krakově. Dobře věděli, co hrozí Židům od Hitlera, a tak se hned po napadení Polska v roce 1939 rozhodli utéct za příbuznými do Lvova. Ten ale mezitím obsadila sovětská armáda. Po necelém roce přišlo zatýkání a deportace běženců. Nákladním vlakem cestovali tři týdny až k sibiřskému Jakutsku. Tam skončili v nově zbudovaném lágru uprostřed lesů. Byl to pracovní tábor, kde rodina zůstávala pohromadě, a to jí v drsných sibiřských podmínkách pomohlo přežít. Po napadení Sovětského svazu se z občanů Československa a Polska, do té doby považovaných za nepřátele, opět stali spojenci a v létě 1941 sovětské úřady rodinu propustily.