Strašně dlouho jsme v tom vlaku nejedly a nepily, k tomu hrozné horko. Hodiny jsme čekaly na selekci. Už jsem se neudržela na nohou a několikrát jsem spadla. Víte, něžností bylo málo, ostatní mě nezvedaly, ony mě kopaly. „Přece to teď nevzdáš, po tom všem, co jsi vytrpěla!“ říkaly. Našla se tam ale i jedna hodnější, která mě trochu podržela, a to mě zachránilo. Konečně jsem přišla na řadu, bolest jsem ani necítila. Vytetovali mi číslo A 17276. To A znamenalo Arbeit, práce, a tak jsem mohla dál žít.
Maršíková Helena
89 let
Paměť národa →
YouTube →
Narodila se jako Chana Drumerová na Podkarpatské Rusi, kde žila početná židovská komunita. Po maďarském záboru se tam životní podmínky Židů zhoršily, ale deportace do vyhlazovacích táborů přišly až s německým záborem v roce 1944. Chana skončila v Osvětimi, odkud ji poslali na otrocké práce do lágru Płaszów u Krakova. Nacisté však tábor před postupující frontou evakuovali, a tak se pamětnice ocitla podruhé v Osvětimi. Vzpomíná, jak s dalšími ženami v nesnesitelném horku, o hladu a žízni čekaly na selekci. Chana ztrácela vědomí a několikrát upadla. Ostatní neměly sílu ji zvednout, jen do ní kopaly, aby vstala. Nakonec jí na předloktí vytetovali číslo A 17276. Písmeno "A" znamenalo Arbeit, práce, a tedy naději na přežití a únik ze stínu plynových komor.