S rodiči a starší sestrou vyrůstala v městečku Luže, kde její otec vlastnil obchod. Když v protektorátu vstoupila v platnost protižidovská opatření, byla Eva nejdříve ráda, že nemusí chodit do školy. Na podzim 1942 se celá rodina i všichni židovští sousedé měli dostavit do Pardubic k transportu. Po roce pobytu v Terezíně byla rodina deportována do Osvětimi-Birkenau. Pamětnice si vybavuje křik, štěkot psů, pláč dětí. Nikdy nezapomene, jak hned po příjezdu zbili jejího tatínka jen proto, že se chtěl napít dešťové vody. Jako jedna z mála přežila selekce doktora Mengeleho i dva pochody smrti. Po válce se vrátila domů s matkou a sestrou, otec se konce války nedožil.