V září 1942 dostala Anna Hyndráková s rodiči předvolání k transportu do koncentračního tábora v Terezíně. Její starší sestra Truda s manželem Františkem je o pár měsíců předešli. V provizorním lágru v Holešovicích strávila celá rodina šest neděl, než přišla v noci na 24. října 1942 výzva k nástupu do vlaku v Praze-Bubnech. Nejhorší na životě v Terezíně byl ovšem přízrak transportů „dál na východ“ – lidé sice nevěděli, do jaké hrůzy jedou, ale každý se snažil transportu co nejdéle vyhnout, protože tušili nejhorší. V květnu 1944 byla Anna s rodiči v tzv. dobytčáku deportována do Osvětimi-Birkenau. Ze zdecimovaného tzv. rodinného tábora Osvětim BIIb byli vybráni lidé schopní práce, mezi nimi i Anna Hyndráková. Přestěhovali ji do ženského tábora. Vězni věděli o plynových komorách. Viděli komíny, cítili zápach spálených lidských těl. Když její matka jednoho dne neprošla selekcí, otec ji nenechal samotnou a oba zahynuli v plynové komoře.