Luborova matka zemřela ve vyhlazovacím táboře Sobibór, jeho otec byl totálně nasazen na práci v továrně. Lubor nosil od svých šesti let žlutou hvězdu, a když mu také hrozil transport, odvezli ho z Prahy na venkov, aby unikl z dohledu úřadů. Říká o sobě, že byl vzdorný kverulant, ale bez politického podtextu. Odmítavý postoj ke komunistickému režimu v něm postupně uzrál na konci 50. let. V roce 1961 začal studovat scenáristiku na FAMU v Praze a podílel se na řadě filmů. V 70. letech mohl pracovat ve svém oboru jen výjimečně a vykonával různé dělnické profese. Začal chodit do Staronové synagogy v Praze. Netajil se silnou deziluzí ze společenských poměrů. Pravidelně se setkával s šikanou Státní bezpečnosti. V roce 1977 s manželkou Blankou podepsali Chartu a následujícího roku odjeli i s dcerou do Vídně. Poté se usadili v Mnichově, kde pamětník působil jako scenárista, režisér a dramaturg. Spolupracoval s Rádiem Svobodná Evropa.